Technologie používané pro recyklaci stavebních sutí a demoličních odpadů jsou obdobné tradičním technologiím používaným při těžbě a zpracování nerostných surovin ( kamenolomy, štěrkovny, úpravny rud apod. ). Bývají přizpůsobené požadavkům a technickým podmínkám zpracování stavebních a demoličních odpadů, protože se jedná o heterogenní směs různých materiálů.
K získání kvalitních stavebních recyklátů s vlastnostmi jež umožní jejich další vhodné zhodnocení, je nezbytné použití odpovídající úpravárenské technologie. Za perspektivní řešení lze považovat především zavádění takových výrobních technologií, které by imitovaly přírodní principy, zejména uzavřenost cyklů v přírodě.Takovými technologiemi jsou, tak jako v obecném materiálovém využití odpadů, recyklace, maloodpadové technologie a i některé biotechnologie ( např. biodegradace). V současné době dochází k recyklaci stavebních a demoličních odpadů přímo v stavebních firmách a k využití upravených odpadů pro vlastní stavby, popřípadě lze část těchto surovin odprodat. Je nutné si uvědomit, jak již bylo řečeno dříve, že další použití je závislé na jakosti těchto surovin, zejména na vyluhovatelnosti.
Rovněž ve stavebnictví lze rozlišovat recyklaci:
- primární – uskutečňuje se v uzavřeném technologickém cyklu. Odpady vznikající ve výrobním procesu se do něho vracejí zpět buď neupravené nebo jednoduše upravené. Další možností je výroba jiného výrobku ze vznikajícího odpadu , např. z výmětu cihlářské výroby se vyrábí drcením antuka nebo pomletím se získává ostřivo přidávané opět do základní plastické suroviny, či kamenivo ze zbytků čerstvého betonu se vrací zpět do výroby čerstvého betonu.
- sekundární – se zaměřuje na využití odpadů z jiných oblastí. Z hlediska ochrany životního prostředí je důležité, že není třeba zabírat zemědělskou půdu pro skládku odpadů ( např. skládka odpadů z výroby škvárobetonových tvárnic). Dále se šetří primární surovina a netěží se. V závodech stavebního průmyslu se využívají energetické odpady, jako je popílek, škvára, energosádrovec, z chemického průmyslu odpadní sírany, z hutí struska aj. Využití je možné v cihelnách , betonářské technologii, při výrobě pórobetonů.
- terciární - jsou nejrozšířenější, uplatňují se již desítky let. Ve stavebnictví se jedná o recyklaci asanovaných staveb, zejména železobetonových konstrukcí, ale i materiálů z demolic. Využívání cihelné sutě z demolic objektů je známě již z poválečných let k výrobě cihlobetonu.
Technické zařízení na recyklaci stavebních sutí obvykle zpracovává tyto odpady na druhotné stavební suroviny minerálního původu a na ostatní zbytek. Důležitými vlastnostmi získaných surovin minerálního ( nerostného ) charakteru je rozdělení podle zrnitosti, dále je podstatné chemické složení a přijatelnost pro životní prostředí.
Žádné komentáře:
Okomentovat